Vybrané dokumenty                   z naší historie 1039 - 1781

Od Břetislavových dekret po Patent o zrušení nevolnictví Josefa II.

1039 - Břetislavova dekreta • 1212 - Zlatá bulla sicilská 
• 1348 - Zakládací listina Univerzity Karlovy
• 1409 - Dekret kutnohorský 
• 1415 - Páni Čeští a Morawští ...
• 1423 - Listy Jana Žižky - Žižkův vojenský řád
• 
1464 - Jiří z Poděbrad a jeho smlouva o nastolení míru v celém křesťanstvu
• 
1609 - Majestát Rudolfa II. na náboženské svobody 
• 1781 - Patent o zrušení nevolnictví

1039 - Břetislavova dekreta

Dekreta směřovala k tomu, aby v zemi zmizely všechny pohanské zvyky, které se mezi křesťanským obyvatelstvem udržely z pohanských dob. Proto se podle těchto dekret přísně zakročovalo proti všem pohanským zvyklostem mezi lidem, proti pohanským věrám, pověrám i kouzlům, jež se přes všechna pronásledování a tresty stále mísily do křesťanské víry. 

Břetislavova dekreta 

je soubor právních předpisů, který v roce 1039 nad hrobem svatého Vojtěcha v Hnězdně vyhlásil český kníže Břetislav I. Jedná se o nejstarší českou právní památku (odhlédneme-li od staroslověnského zákoníku Zákon sudnyj ljudem) a významný historický pramen, který poskytuje významné informace o raně středověké společnosti, dosud jen částečně christianizované. Základní myšlenky tohoto zákoníku prosazoval už sv. Vojtěch a byl za to českou společností ostrakizován, jak výmluvně dokazují nejenom svatovojtěšské legendy. Aby Břetislav I. zdůraznil platnost dekret vyšší mocí, odcizil v Hnězdně světcovy ostatky a také ostatky jeho bratra arcibiskupa sv. Radima a převezl je s velkou slávou do Prahy.


Břetislavova dekreta (1039) - znění na Digitální knihovně "České sněmy" na webu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

1212 - Zlatá bulla sicilská

• Listina z 26. září 1212, vydaná králem obojí Sicílie a králem německým Friedrichem II., vnukem Friedricha I. Barbarossy, zvaná Zlatá bulla sicilská. Byla potvrzením právního stavu z roku 1158. 

Zlatá bula sicilská

je souborem tří navzájem provázaných listin, jejichž význam v dějinách českého státu procházel významnými proměnami. Přemyslu Otakarovi I. ji 26. září 1212 vydal v Basileji budoucí římský král Fridrich II. jako odměnu za podporu, již mu Přemysl poskytl v boji o říšskou královskou korunu. Název listiny, resp. listin, je odvozen od pečeti, která je k dokumentu přivěšena. Fridrich II. jako král Sicílie disponoval tehdy pouze pečetí tohoto království. Říšskými insigniemi a tím i říšským typářem Fridrich II. na své vlastně první cestě do říše ještě nedisponoval.!"
"Pojem Zlatá bula sicilská dnes ve skutečnosti zastřešuje - jak v odborné tak v populární literatuře - celkem tři listiny, které v Basileji pro (budoucího císaře) Fridricha II. sepsal notář Jindřich z Pairis a které tvoří logický celek. Listina druhá je adresována Přemyslu Otakaru I. a třetí jeho bratrovi Vladislavu Jindřichovi, moravskému markraběti. Obsahem obou je věnování statků a zboží. Nejasná formulace ve třetí listině, kde je Vladislavovi Jindřichovi věnováno a potvrzeno zboží "Mocran et Mocran" se všemi právy a příslušenstvím, je dosud záhadou českého středověku.!"

Obrázek a text byl převzat z 

Zlatá bula sicilská (1212, 26. září) - text buly z Digitální knihovny"České sněmy" na webu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

1348 - Zakládací listina
Univerzity Karlovy

Zakládací listina Univerzity Karlovy v Praze ze 7. dubna 1348 (český text)

Zdroj: https://www.cuni.cz/UK-1391.html


Karel, z Boží milosti římský král, vždy rozmnožitel říše, a český král. Na věčnou té věci paměť.

Mezi tužbami našeho srdce a tím, co naši královskou mysl svou tíhou stále zaneprázdňuje, její zřetel, starost a pozornost se stále obrací k tomu, aby naše české království, jež nad ostatní důstojenství a državy, ať dědičné, ať šťastně získané, obzvláštní náklonností naší mysli milujeme, o jehož povznesení vší možnou horlivostí se staráme a o jehož čest a blaho vším svým snažením usilujeme, aby tak, jako se řízením Božím raduje z přirozené hojnosti zemských plodin, podle příkazu naší prozíravosti a naším přičiněním za našich časů bylo ozdobeno množstvím učených mužů.

A tak, aby naši věrní obyvatelé království, kteří bez ustání lační po plodech vědění, se nemuseli v cizích zemích doprošovat almužny, ale aby našli v království stůl k pohoštění prostřený a aby se ti, jež vyznamená vrozená bystrost a nad ni, stali poznáním věd vzdělanými, a nebyli již více nuceni a za zbytečné mohli pokládat, za účelem vyhledávání věd kraj světa obcházet, k cizím národům se obracet, nebo aby jejich dychtění bylo ukojeno, v cizích končinách žebrat, nýbrž aby za svou slávu považovali, že mohou jiné z ciziny k sobě zvát a účastny je činit té lahodné vůně a tak velikého vděku.

Protož, aby tak prospěšný a chvalitebný záměr naší mysli zrodil důstojné plody a aby vznešenost tohoto království byla rozmnožena utěšenými prvotinami novoty, rozhodli jsme se po předchozí zralé úvaze zřídit, vyzdvihnout a nově vytvořit obecné učení v našem metropolitním a zvláště půvabném městě pražském, které je jak bohatstvím zemských plodin, tak příjemností místa, jelikož vším potřebným oplývá , nadmíru příhodné a uzpůsobené k tak velikému úkolu.

Na tomto učení budou pak doktoři, mistři a žáci všech fakult, jimž slibujeme znamenité statky, a těm, které toho hodné shledáme, udělíme královské dary.

Doktory, mistry a žáky na kterékoliv fakultě i mimo ní, všechny vespolek a každého zvláště, ať přijdou odkudkoliv, jak na cestě, tak při pobytu i při návratu, chceme zachovat pod zvláštní ochranou a záštitou našeho majestátu, každému pevnou záruku dávajíce, že všechna privilegia, výsady a svobody, kterých z královské moci užívají a kterým se těší doktoři a žáci jak na učení pařížském, tak boloňském, všem a jednomu každému, kdo by sem chtěl přijít, laskavě udělíme a postaráme se o to, aby ty svobody byly ode všech a každého jednoho neporušitelně zachovávány.

Toho všeho na svědectví a pro bezpečnější jistotu dali jsme vyhotovit tuto listinu a kázali jsme ji potvrdit pečetí našeho majestátu. Dáno v Praze léta Páně tisícího třístého čtyřicátého osmého, v prvé indikci, sedmého dne měsíce dubna, druhého roku našich království.

1409 - Dekret kutnohorský

Dekret kutnohorský

je listina omezující vliv cizinců na pražské univerzitě vydaná 18. ledna 1409 za vlády Václava IV., na jejím vzniku se podílel především Jeroným Pražský a Jan z Jesenice, přední členové reformní skupiny na univerzitě. Podle dekretu obdržel český národ na univerzitě tři hlasy, ostatní národy (saský, bavorský a polský) jeden. "Národy" na středověkých univerzitách byly spolky sdružující studenty a eventuelně profesory podle země jejich původu. Český národ na pražské univerzitě zahrnoval všechny studenty a profesory pocházející z Čech, Moravy (tedy i německy hovořící), Uher a Sedmihradska. Dekret se týkal pouze třífakultního učení, ne právnické univerzity."

DEKRET KUTNOHORSKÝ (VÁCLAV IV.)
Václav, z milosti boží král římský, vždy rozmnožitel říše, a král český
Důstojní nábožní milí!
Ačkoli jsme všeobecně povinní dbát o prospěch všech lidí, přece jen nesmíme jim být nakloněni natolik starostlivě, že by snad podléhal škodě a újmě prospěch těch, kteří jsou k nám těsně připoutáni příhodností míst, časů nebo některými jinými okolnostmi. I když totiž každý člověk je povinen milovat každého člověka, přece jen je potřebí, aby samo toto milování vycházelo toliko z náklonnosti náležité; dávat přednost v lásce cizinci před domácím je proto zvrácením náležité náklonnosti, ježto pravá láska začíná vždy u sebe sama a potom se přenáší na potomky podle příbuzenství.
Protože pak národ německý, který nemá vůbec žádného obyvatelského práva v Českém království, v rozličných záležitostech na pražském vysokém učení si osvojit k užívání tři hlasy, jak nás o tom došla věrohodná zpráva, a poněvadž národ český, téhož království pravý dědic, těší se a užívá toliko jednoho hlasu, my tedy, považujíce za nespravedlivé a značně nevhodné, aby z prospěchu obyvatel, kteří po právu na něj mají nárok, těžili nadměrně cizinci a přistěhovalci, a oni pak aby se cítili být utiskováni nedostatkem a nevýhodami, přikazujeme vám mocí tohoto listu mocně a přísně, chtíce tak rozhodně míti, abyste ihned, jak jej spatříte, bez všelikého odporu a zdráhání připustili národ český vším způsobem ke třem hlasům při veškerých poradách, soudech, zkouškách, volbách a jakýchkoli jiných jednáních řečené univerzity podle vzoru zřízení, kterému se těší národ francouzský na univerzitě pařížské a jehož užívají ostatní národy v Lombardii a v Itálii, a ponechali jej od této chvíle na věčné časy klidně užívat a těšit se z výsady těchto hlasů, nečiníce jinak, ačli se chcete vyvarovat našeho nejprudšího hněvu.
Dáno na Horách Kutných, osmnáctého dne měsíce ledna, v čtyřicátém šestém roce naší královské vlády v Čechách, v říši římské pak v třicátém třetím.
Důstojným rektoru a celé univerzitě pražské, nábožným našim milým.